Město Pomezí se nacházelo v Lužních horách na česko-německo-polském pohraničí. Rozkládalo se v údolí kolem říčky Svižné v nadmořské výšce 685 m. Okolí města od nepaměti obklopovaly hluboké a neprostupné lesy a Pomezí tak bylo poměrně izolované od okolního světa.

První zaznamenané osídlení na území města je datováno do 7. století. Četné archeologické nálezy, včetně rozsáhlého hradiště, svědčí o přítomnosti bohaté slovanské kultury.

Z většího počtu nalezených votivních darů a unikátního objevu sošky neznámého boha lze usuzovat, že místo bylo významným náboženským centrem.

První doložená písemná zmínka o městě pochází z roku 1253, kdy král Přemysl Otakar II. uznává dědičný nárok rodu Rulerwald na Pomezí. V dané listině ovšem město figuruje ještě pod svým původním německým názvem Grenzwald (doslova Hraniční les).

Na konci 16. století byla v okolí Pomezí objevena ložiska železné rudy. Pro město to mohlo znamenat značnou prosperitu, avšak tehdejší hrabě Ferdinand von Rulerwald těžbě z neznámých důvodů zamezil. Město upadlo v nelibost tehdy vládnoucího (a prý i ziskuchtivého) Ferdinanda Habsburského a byly mu odebrány některé dřívější výsady.

Po vyhlášení Československé republiky v roce 1918 se zmíněný rod Rulerwald musel vzdát oficiální správy Pomezí. Nicméně tehdy majetný rod sídlící v Německu velmi rychle skoupil většinu města zpět do svého vlastnictví a neoficiálně tedy ve městě vládl dál.

Těsně před druhou světovou válkou se o Pomezí zmiňuje jistý František Bažantnický, toho času obchodní cestující. V jeho pozůstalosti byl nalezen deník, ve kterém píše o městě Grenzwald, do kterého, zaveden svou prací, zavítal. Nalezl tam povětšinou velké prázdné domy, které ještě obsahovaly původní vybavení, avšak již velmi zašlé. Nalezl také několik lidí, kteří se ho však podle jeho slov báli a nechtěli se s ním pouštět do hovoru. Často také vydávali podivné skřeky a chovali se "jako by zažívali jakýsi vnitřní souboj se sebou sama". Krajně znepokojen, Bažantnický z místa urychleně odešel a svůj zážitek popsal jako nesmírně skličující, až děsivý.

O Pomezí už od té doby nebyly nalezeny žádné jiné zmínky. Dnes lze najít pouze stopy po obvodových zdech původních budov a některé sklepy. Co bylo důvodem náhlého odchodu obyvatel města se nepodařilo objasnit.

O původní podobě města vypovídá pouze nedávno objevený soubor fotografií od Andráše Kakkuka. Sbírka je u soukromého majitele, který ji příležitostně vystavuje.

*

Nedávno nalezený deníkový zápis Nikolase Tausika, který Pomezí navštívil ve dvacátých či třicátých letech dvacátého století:

(…) Někdy se vážně začínám bát o své duševní zdraví. Říkali mi tady o těch primitivních slovanských pověrách, to ano, ale tohle už přestává všechno. Člověk se snaží jen v klidu dělat svou práci a místo pořádného vyjednávání z očí do očí najednou jedná - s maskami. S maskami! Mají tu snad fasnacht nebo co? To je přece germánský svátek. Stejně jsou samozřejmě všichni poznat, takže úplně nechápu ten princip, k čemu tohle celé je. Jen si mezi nimi připadám takový... nesvůj. Jak mají ty masky a chovají se...nevím...podivně. Sper to čert! Nerozumím tomu. A na to nejsem moc zvyklý. Aspoň že je tu také Ona. Zvláštní, to co k ní cítím, to se mi ještě s nikým nestalo. I když u ní už vůbec nemám ponětí, odkud se tu vzala a jak do toho všeho zapadá. Měl bych tomu všemu přijít co nejrychleji na kloub - nebo se pokusím věc prostě vyřídit a zmizím odsud.